Pomaturitní

Mí milí,

co by asi tak mohlo být pomaturitní?

...

Tak třeba večírek :-) Musím se přiznat, že na to, že jsem nepijan. Nebo - chcete-li - jen občasný konzument alkoholu a to vlastně výhradně vína či šampaňského... Se náš pomaturitní večírek strašně moc povedl! Hodně jsme se spolužáky povídali, smáli se, vzpomínali a tak :-) Trošku jsme i společně smutnili, přece jen... poslední neformální chvíle spolu. Pak už bylo jen slavnostní předávání vysvědčení, kde jsme se sice viděli, ale moc slov jsme neprohodili...

Co dál?

Třebas pomaturitní volno :-) A nejdelší prázdniny v životě! Je to nádherná vyhlídka. (Na druhou stranu jsem si říkala, jestli mi třeba náhodou ta škola nebude i chybět. Rozumějte - ne známkování, testy, písemky, zkoušení..., ale spolužáci a společné chvilky s nimi. Je to prostě nezvyk, když všichni ostatní musí do školy, jen vy ne...

No a na závěr...

S maturitou jsem nevýslovně spokojená :-) Kdo by nebyl (s vyznamenáním) spokojen?!

Ale vím, že jsem ta šťastnější z maturantů, která už to má za sebou... A tak všem, kteří zkoušku dospělosti očekávají, nebo spíše ona očekává je, přeji pevné nervy a vanutí Ducha svatého! Držte se ;-)