Měsíc

Dobrý podvečer, milí čtenáři.

Je to sice dost zvláštní, ale dneska je to měsíc, co jsem přijela do Bordeaux. A myslím, že je potřeba za ten měsíc hodně děkovat. Ne, že by se mi tu dařilo pořád skvěle (stesky přicházejí a odcházejí), ale cítím tady, že jsem v Boží náruči a že jsem milovaná Jím i lidmi. Mnoho věcí, které by se mi klidně mohly stát, se nestaly (jako třeba různá bloudění, krádeže, deratizace pokoje nebo podobné radosti) a zlé lidi, kteří by mi ublížili, jsem nepotkala. Takže chci děkovat!

A po tomto výročním úvodu budu pokračovat v tom, co jsem tyto dny dělala. Ale musím konstatovat, že vůbec nebyly obyčejné! :)

Včera to odpoledne tedy bylo celkem normální, ale večer stál za to :) Vypravili jsme se do Grand Theatre na koncert. Orchestr moskevské konzervatoře. Národní orchestr z Bordeaux. Skvělí sólisté. Úžasný program, který pro zájemce přikládám:

 

První houslista i dirigoval, což mě celkem překvapilo. Ale, jak bylo vidět, zvládal to v pohodě. Seznamte se – Matthieu Arama. A Národní orchestr Bordeaux Aquitaine.

Puccini – I crisantemi

Elgar – Serenáda pro orchestr op. 20

Bartók – Rumunské tance

 

Pak už Arama hrál jako sólista. A to bylo naprosto famózní!

Tchaikovsky – Air de Lensky

Paganini – Mose-Fantasia

Sarasate – Airs bohémiens op. 20

 

Taky jsem koukala na celý orchestr, jak moc hraje nebo nehraje. Smyčcové nástroje skoro pořád hrály. Ale dechy – to byla spíš sem tam sóla. A tak mě pobavila fagotistka, když seděla a hleděla na toho sólistu nepokrytě s ústy dokořán. Co dodat – byl prostě fakt dobrý!

 

Následovala přestávka. Tak jsem se trochu prošla po divadle, vyzkoumala, kde jsou šatny a kde se prodávají programy... No a nekoupila jsem si ho, protože jsem si s sebou vzala fakt jen pár drobných a bankovní kartu jsem taky nechala doma. Ale – funguje to – člověk opravdu ušetří ;)

 

V druhé polovině pak nastoupili hudebníci z Moskvy. Zapomněla jsem podotknout, že to byl celkem unikátní koncert. Většina hudebníků hrála na pravé Stradivárky (jestli jsem to dobře pochopila). No, taky když se to jmenovalo L’Hommage a Stradivarius... V této půlce taky přišlo na řadu cemballo, aspoň tedy myslím, že to bylo cemballo, i když pán, co seděl vedle mě, to vyvracel ;)

Sólisté: Lena Semionova, Lev Solodovnikov, Elena Korzhenevich, Sergueï Pospelov a Irina Sopova. Dirigent Yuri Bashmet.

 

Bach – Brandenburský koncert č. 3

Bach – Koncert pro dvoje housle d moll

Sarasate – Navarra

Paganini – Úvod a téma s variacemi (nevím, jestli je to dobře přeložené. Pravděpodobně ne... Introduction et thème avec Variations)

Vivaldi – Koncert pro 4 housle

Bruch – Kol Nidrei

Rossini – Sonáta č. 3 pro smyčce

 

Myslím, že to bylo právě u Brucha, kdy mě dirigent při návratu velmi překvapil, když si s sebou přinesl violu... A hrál vážně moc krásně. Tak nějak mi to připomínalo Dvořáka, náš kraj, naše lesy... A už to bylo. Takže jsem ten koncert i trochu obrečela O:) Ale na závěr měli velmi vtipný přídavek, takže mi ty slzy nevydržely moc dlouho :)

Co taky bylo celkem zajímavé... V orchestrech jsem „potkala“ lidi od nás ze školy – na violu paní Říhová ze studijního, na housle pan Vorlík – přednášky z dějin architektury 5, na cemballo pan Ševčík – filozofie. A že jim to hrálo! ;)

Aby toho nebylo málo, dneska na chodbě jsem slyšela hlas Peti Diblíka. No, nevadí ;)

Přikládám fotku, jak jsem byla načesaná ;) Hrála jsem si, no :)

  

A ještě mě napadá, že jsem včera odpoledne byla hned na dvou mších (díky tomu, že mě tam vzali moji milí...). V Getsemanské zahradě díky Zdendovi a Petě Borůvkovým.  A v Plasích díky Vojtovi :)

 

A taky vám přikládám muziku, která mě tak „roztesknila“.

//www.youtube.com/watch?v=YP8N25vuf88

 

Po koncertě, který skončil asi ve 23:15, když divadlo burácivě aplaudovalo, se mí společníci rozhodli jít ještě na skleničku. Andrea a její spolubydlící Julie a Sebastian. Vzhledem ke stavu své peněženky, únavě, dnešnímu vstávání na mši a tomu, že jsme chtěli volat s Vojtou, jsem se vypravila na tramvaj sama.

Z města jsem měla trochu respekt, ale řekla jsem si, že když se mnou pojedou kultivovaní lidé z opery, nebudu se bát. Na zastávce stála jedna paní také sama, tak jsem se s ní dala do řeči. Držela v ruce program, tak jsem pochopila, že jede ze stejného koncertu. A byla moc milá :) Povídaly jsme skoro celou cestu.

 

A jak jsem se měla dnes? Rozhodla jsem se využít celodenní modré oblohy a po mši vyrazila fotit :) Do Gradignanu. Na místa, která mám ráda. A ještě jsem se přitom stihla projít po lese. Po tom správném lese, jaké jsou u nás. Dobře, dobře, byla to trochu parková úprava... Ale myslím, že mi to hodně pomohlo :)

Taky jsem se chvíli vyhřívala na sluníčku a kreslila. Na koleji totiž mám celkem zimu, jak mám okno na sever, ale co už :)

Přikládám fotky, kochejte se:

Měla jsem trochu dilema, jak se vrátím, protože autobusy v neděli nejezdí moc často. Ale jak jsem došla na zastávku, jel autobus. Zase takový ten Boží humor.

Když jsem vystoupila, viděl mě z okna Léon, tak jsem se za ním stavila a popovídali jsme si. Ostatní kluci argentinský byli pryč, tak asi byl rád. Taky jsme si „poplakali“, jak nám chybí naše protějšky, a já se uklidnila, že i klukům jejich holky chybí a že je to pravděpodobně normální a nanejvýš v pořádku :)

A když jsem tady tak odpoledne seděla, psala si s kamarády, najednou na mě někdo zaťukal. A dva kluci mormonští. Tak jsem je vyslechla, popovídala si s nimi. Jeden z Kanady, druhý z USA. Možná je potěšilo, když jsem na zaklepání odpověděla „Yes“. Knížku jsem si od nich nevzala, byť ji měli i česky, vysvětlila jsem, že jsem katolička. Ale celkem příjemně jsme si popovídali.

Teď už mi nezbývá, než vám popřát hezký večer a dobrý start do nového týdne.

Opatrujte se mi.

Maruška