La jeune fille tcheque qui ecrit de Bordeaux

Návštěva z Thajska

7. 10. 2012 10:49
Rubrika: Bordeaux

Milí čtenáři,

dostávám se k psaní o čtvrtku... :) Ráno jsem měla školu - volitelný předmět L'Image. A měli jsme prezentovat vlastní předmět, který jsme si vybrali na celý semestr. Který pak budeme zachycovat vizuálně (fotit, točit...). Otázkou bylo, co jsme zdědili po našich rodičích. Co je naším dědictvím. Někteří přinesli nějaké předměty (třeba po prarodičích), ale nic takového jsem tu neměla. Tak jsem přemýšlela, přemýšlela... A vymyslela jsem, že mám po rodičích i věci celkem nehmotné. Jako jsou různé lásky. Láska k hudbě, láska k přírodě. Nebo třeba víra.

A tak jsem si vybrala zobrazování přírody. Ještě jsem to neprezentovala, tak nevím, co mi na to řeknou, protože tohle téma je vážně hodně široké. Ve skupině je nás asi 35, tak jsem se nedostala ke slovu. Spíš jsem se neodhodlala...

Ale vedle mě seděly holky z Maroka a bylo moc hezké, co vyprávěly. Bylo vidět, že opravdu hodně přemýšlely. A že možná mají trochu jiný způsob uvažování, než my - Evropané. Líbilo se mi, co říkala Myriam. Když přemýšlela o svém životě, došlo jí, že něco, co ji hodně ovlivňuje, je úsměv. Že ho v ní vyvolávaly různé okamžiky, novinky, ale hlavně lidé... A že si uvědomila, že se v životě víc smála než plakala. To mi přišlo naprosto nádherné!

Po cvičení jsem venku potkala Rose a Fama. Dohodli jsme se, že jsme ještě neobědvali, tak že někam půjdeme. Oni ale ani nevěděli, kde je menza... A mně došlo, že už je skoro čtvrt na dvě. A že už možná menzy otevřené nebudou. Resp. prostě nevím, kde mají do kolika. Tak jsme se nakonec dohodli, že půjdeme ke mně :)

Rozhodla jsem se vařit rýži, což nevím, jestli byl nejšťastnější nápad, vzhledem k tomu, že jsou z Thajska a rýži určitě opravdu umí vařit dobře. Ale vypadalo to, že jim chutná :) Rýže se zeleninou. Takové rizoto :)

A bylo to strašně fajn. Zůstali u mě asi dvě hodiny. A různě jsme povídali. (Tedy musím konstatovat, že já jsem povídala opravdu hodně... Ale i jsem jim vysvětlovala nějaké věci, dala jim materiály, které by se jim mohly hodit a tak.) Ale vyprávěli i oni mě. O tom, jak se slaví Vánoce v Thajsku (resp. spíš neslaví), o záplavách v Bangkoku, o jejich rodinách... Bylo to fakt moc fajn. Přidávám fotku:

Byla jsem fakt neskutečně šťastná. Bylo to naprosto jednoduché, ale asi mě dostali svou srdečností a tím, s jakou vděčností to všecko přijali.

Večer jsem se pak vypravila do školy na přednášku o LeCorbusierovi. A musím říct, že náš pan profesor jel opravdu celkem rychle. Přepisování citátů z plátna jsem asi tak v půlce lekce vzdala, protože to fakt nešlo... ;)

Ale celá přednáška se týkala jedné knížky, tak jsem se rozhodla si ji v pátek koupit. A ze školy jsme šli s Argentinci a Marokánkami. Andres si ze mě dělal legraci - konečně jsi vylezla ze svého pokoje... Tak jsem mu opáčila, jestli mě byl někdy navštívit... Tak jak může vědět, že jsem pořád v pokoji :D Šli pak na Erasmáckou párty, ale odcházet ve 21:30 do města, to není nic pro mě :) A navíc - jsem přece nastydlá.

V pátek jsem vyrazila do města. Koupit si slibovanou knížku, na mši, do školy na jednu malou přednášku - spíš vysvětlující... A pak do obchodu s klavíry :) Tam jsem si zaplatila hodinu hraní. A musím říct, že mně to udělalo opravdu velkou radost :) I Vojta z toho kousek měl, když mi pak zavolal. Zjistila jsem, že nehraní je fakt celkem znát, ale zároveň vím, že jsem to ještě všecko nezapomněla... :)

No a večer jsem šla s Francouzy do kina. Nevěděla jsem, koho všeho čekat. Jisté bylo jen to, že přijde Florence. A nakonec jsem těch lidí znala z dřívějška víc... Bylo nás 8. Šest holek a dva kluci, což jsem se divila, že jdou s námi, neb to bylo avizované jako romantický film.

Ce que le jour doit a la nuit. To byl název filmu. A byl dobrý :) Trochu jsem si říkala, jestli je to rozumné - jít s Francouzy na francouzský film bez titulků... Ale rozuměla jsem. Ony tam totiž nějaké ty titulky nakonec byly. Když se mluvilo arabsky... ;)

Pak jsme šli ještě k jedné holčině domů, tam se posadili do kroužku na zem (pochopila jsem, že Francouzi tohle nějak extra neřeší... Jestli mají dost židlí, dost nádobí a tak...) a povídali. A bylo to fajn :) Tak fajn, že jsem se nemohla zvednout... Ale odlepila jsem se včas, abych stihla poslední tramvaj. Tam jsem potkala dvě křičící bandy děcek, ze kterých mě rozbolela hlava a bála jsem se, že to jejich bušení do všeho okolo tramvaj nevydrží... Ale přežiily jsme. Tramvaj i já :)

A včera byl takový normální den... Hodně jsem spala, na obědě jsem byla u Andrey, psala jsem si s nějakými lidmi, volala s našima, s Vojtou, s Domčou :) Dělala něco do školy, četla si, vařila večeři... Prostě fajn :)

A teď i vám přeji pěknou neděli! Ať vám Pán žehná.

Zobrazeno 1218×

Komentáře

Maruška Tauchmanová (Syky)

Díky Maru za další várku zpráv a zážitků ;-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková